Směrové naslouchadlo umožňuje zachytit a zesílit jinak méně zřetelné zvuky z okolí. Pomocí naslouchadla se můžete pokusit zaznamenat například zvukové projevy ptáků, jejich komunikaci a rozdílné hlasové projevy ptáků hnízdících či volně sedících na stromech apod.

Směrové naslouchadlo je umístěno na stojanu jako výškově a také otáčivě (resp. směrově) nastavitelné.

Zdroj: http://translate.google.cz/translate?hl=cs&langpair=en|cs&u=http://www.hearingaidmuseum.com/

Naslouchací trubka vyrobená z poniklované mosazi patří mezi typické výrobky z let 1880 až 1920 a byla zhotovena neznámým výrobcem ve Spojených státech někdy kolem 1910. Po zachycení je zvuk kovovým nástavcem odveden do ucha.

Zdroj:
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b8/Ear.jpg

Ušní boltec slouží k zachycování zvukových vln.

Akustická vlna zachycená boltcem je směrována do asi 3 cm dlouhého sluchového kanálku – zvukovodu. Na samotném konci zvukovodu naráží soustředěná vlna do pružné vazivové blanky přibližně 0,1 mm silné (bubínku), rozkmitává ji a po zesílení putuje zvukový signál dál do vnitřního ucha.

Člověkem slyšitelné kmitočty vlnění se pohybují v rozmezí od přibližně 20 Hz do zhruba 20 kHz.

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Anatomy_of_the_Human_Ear-CZ.svg

Ukázky historických naslouchadel:

Zdroj: http://en.valka.cz/files/naslouchadlo_131.jpg

Zdroj: http://forum.valka.cz/files/121_big_302.jpg

Protiletadloví dělostřelci střeží oblohu v jednom z obvodů německou armádou obleženého Leningradu pomocí směrových naslouchadel (rok 1942). Dva vojáci sedí čelem k sobě a do uší jim jdou trubky, kterými jsou vedeny zvuky od vždy dvojice naslouchadel (k jednomu od toho na vodorovné ose a ke druhému od toho na svislé ose). Každý voják ovládá své zaměřovací kolo kterým se snaží dostat nejsilnější signál (jeden tedy dělá náměr a druhý odměr). Dva další členové hlídky hlásí zjištěné údaje někam dál odkud je pak řízena palba. Moderních radarů, měla sovětská armáda nedostatek.

 

Edisonův fonograf

Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a0/EdisonPhonograph.jpg

První přístroj schopný zaznamenat a zreprodukovat zvuk zkonstruoval v srpnu roku 1877 Thomas Alva Edison; patentován byl o rok později pod názvem fonograf.

Záznam (a současně i reprodukce) zvuku se prováděl přes velkou hlásnou troubu (kovový trychtýř) která zesilovala zvuk a dno měla přelepené pergamenovou membránou (původně z rybího plynového měchýře). Na konci membrány byla přilepená jehla, která kmity membrány přenesla a zaznamenala na do šroubovice se otáčející se váleček. Fonoválečky byly potaženy nejprve hliníkovou fólií a později nahrazeny hmotou podobnou vosku.

Fonografy s válečky později vytlačily gramofony, které přehrávaly mnohem skladnější ploché desky.

Zdroj: http://mila.izkustvo.net/wp-content/uploads/2008/06/hmveg_record.jpg

Hlas jeho pána

Zdroj: http://www.oldtimegifts.co.uk/images/detailed/0/19STEEL27.jpg

Hlásná trouba

Snaha o zvětšení dosahu lidského hlasu je odvěká. Ale až do 17. století byly jediným „zesilovačem“ hlasu lidské ruce přiložené k ústům. Od roku 1670 bylo možno hlas zesílit hlásnou troubou.

Hlásnou troubou
můžeme naopak nahustit zvukové vlny, nasměrovat zvuk do jednoho směru a potlačit tak jeho rychlé rozptýlení do prostoru. Stěny trubky nedovolí zvukovým vlnám, aby se rozeběhly do stran.

 

Zdroj: http://www.imramovsky-marine.cz/jpg/jpg106/10618/n2141_520x418.jpg

Pomocí hlásné trouby člověk opravdu vydá zřetelnější hlas. Pozná se to mimo jiné z toho, že mluvení troubou je namáhavější. Stěny trouby tlačí vlny také trochu zpět a hlasovým orgánem je musíme vyhánět.